turistika.jpg, 78kB
Skalka
u Mníšku pod Brdy

Na skalnaté vyvýšenině nad Mníškem pod Brdy stojí kostelík sv. Máří Magdaleny (1692-93). Byl postaven na náklady Serváce Ignáce Engela z Engelstflussu na pozemcích vykoupených od dobříšského knížete Mansfelda. Ingnác Engel jej dal postavitpodle vzoru kaple ve francouzském Aix-en-Provence. V té sv. Máří Magdalena žila a kála se ze svých hříchů.
     Stavitelem nebyl nikdo jiný, nežli barokní architekt Kryštof Dientzenhofer (1655-1722). Jeho dílem je například kaple Zjevení Páně ve Smiřicích či stavba pevnosti v Chebu. Jeho synem byl Kilián Ignác Dientzenhoref.
     Vnitřní omítky napodobovaly krápníkovou jeskyni, na oltáři byla umístěna socha sv. Máří Magdaleny a ve výklencích stály P2410669_small.jpg, 10 kBsochy od pražského raněbarokního řezbáře Jiřího Bendla. Byly tu také malby od Karla Škréty. Tradiční poutě se zde konaly až do roku 1953, pak nastal problém, protože byl celý areál Skalky poddolován a stal se nebezpečným místem a to nejen díky režimu.
     Těžba železné rudy zde probíhala prakticky již od roku 1746, s největší těžbou se započalo v padesátých letech minulého století. Zdejší ruda má však jen malý podíl železa, obsahuje velké množství křemene. Proto se musela zpracovávat v hrudkovacích pecích. To bylo velmi nevýhodné, s těžbou se končí k roku 1966 s tím, že zde zůstal dvaatřicetipatrový důl. Šestnáté patro bylo vyvedeno 1270 metrů dlouhým tunelem do Kovohutí (dnes se zde zpracovává hliník). Nižší patra dolu jsou v současnosti zaplavena a slouží jako zdroj pitné vody.
     Celý horninový masiv Skalky byl stabilizován až po ukončení těžby v roce 1967. Ke zpevnění základů kostelíku došlo až začátkem osmdesátých let. Obnova fasády byla dokončena v roce 1993, kdy byla věž osazena restaurovaným zvonem. A byla také obnovena tradice červencových mší pod širým nebem.
     Současně s kostelem došlo i ke stavbě kláštera a rekolekčního domu, ve kterých se nacházela cenná barokní díla. Stropní freska klášteře, která byla zhotovena barokním malířem Petrem Brandlem byla v padesátých letech přenesena na plátno a odvezena do kostela sv. Václava v P2410595_small.JPG, 9 kBMníšku pod Brdy. Další cenné dílo se nacházelo v poustevně, byla to socha Piety od původně luterána Jana Brokoffa (1652-1718). Tento sochař má svá díla i na Karlově mostě. Měl dva syny, se kterými spolupracoval.
     Poustevna byla dokončena 1694, rok po kostelíku. V první polovině devadesátých let minulého století zůstala z původních staveb jen torza obvodových zdí. Zoufalý stav kostelíku nechtěně dokumentuje i seriál o majoru Zemanovi. V roce 1975 zde byla natáčena scéna k dílu Rubínové kříže. V roce 1996 byla naštěstí stavba uvedena do původní podoby.
     Vraťme se ještě ale do historie. Jak to bývá, nebyl záměr autora a majitele za jeho žovat naplněn. Servác Ignác Engel z Engelstflussu umírá v roce 1704. Až k 12. říjnu roku 1762 byla sepsána nadační listina a přichází rád františkánů. Skalka se probouzí k životu díky hraběnce Benediktě Čejkové z Olbramovic. Tato žena dala areál opravit, zajistila klášteru fundace a zajistila i vytvoření křížové cesty (1755-62). Cesta propojuje poustevnu s kostelíkem. Františkáni spravovali areál až do konce druhé světové války...
     Po levé straně kostelíku stojí buk, který kandidoval v roce 2013 na strom roku. Jeho stáří je odhadováno na 250 let, což by znamenalo, že "pamatuje" největší slávu celého areálu.